Než se ale začne sázet, musí se upravit terén. V týdnu sem pan Táborský navážel Tatry plné hlíny a zítra nás čekají hrubé terénní úpravy s pomocí Bobíka. Od rána jsme se Sergejem uklízeli stavební binec, a že toho bylo. Hromady dřeva, zbytky dlažeb, cihel, kusy betonu, spousta nějakých kovových zbytků a části traverz, polystyreny, hřebíky, igelity, no hrůza. Také jsme s manželem probírali staré EURopalety, které by se daly vrátit. Nakonec jsme jednu rozštípali a části z ní použili na opravy těch ostatních. Všechny nám ve výkupu nakonec uznali. Akorát jsem si při tom rozebírání hezky plnou váhou dupla na hřebík, tak že mi projel botou až do paty. Zatím žiju, tak tam žádný tyfus asi nebyl.

Takže hrubé úpravy terénu bychom měli a bylo načase zajet pro stromy. A když už jsme tam byli, rozhodli jsme se vzít i pár dalších rostlin. Zahradní architektka, slečna Trefilová, jela s námi, aby nám s výběrem poradila. Ty stromy mají 4 metry na délku, takže jsme ve středu 30. září večer celá rodina naskákali do auta a jeli půjčit véééélkou dodávku. A druhý den ráno jsme vyrazili do velkoskladů, resp. velkoškolek na nákupy. Nejdřív jsme ve školce Adam v Bříství nakoupili okrasné stromy a velké keře. Dost mě překvapila cena těch stromů, protože mi dost lidí říkalo, že za 4metrový strom se platí 50 tisíc i víc, zatímco tady jsme okrasnou jabloň, třešeň i červenolistý javor pořídili kolem 1 300 - 1 800 Kč a nejdražší byl jinan dvoulaločný za pouhých 3,5 tisíce. Potom jsme jeli ještě do školky v Kostelci nad Černými lesy pro vřesy a další menší rostliny. Koupili jsme tam i kanadskou lísku (která neni keř, ale strom) a ani jsme se nenadáli a měli jsme dodávku plnou. Později jsme s překvapením zjistili, že jsme nakoupili kolem 280 rostlin! A to jsme původně chtěli zatím udělat jen předzahrádku. :) Cena za těch 6 stromů a cca 280 rostlin byla 30 tisíc, z čehož téměř polovinu částky tvořily stromy. Díky tomu, že to byly velkosklady a díky slečně Trefilové, která tam má slevy, byla výsledná suma o polovinu menší, než kdybychom rostliny nakupovali v zahradnictví.

Takže rostliny jsme měli složené na pozemku a vesele jsme se pustili do sázení. Velmi brzy nás ovšem smích přešel. Přišli jsme na to, že zasadit 6 stromů a 280 rostlin ve dvou lidech během víkendu je naprostý nesmysl. A začal boj o jejich přežití. Během toho prvního víkendu jsme zasadili stromy a prvních pár rostlin na předzahrádce. Šlo to mizerně, větší díry bylo nutno kopat krumpáčem, jak byla ta zem vespod tvrdá a kamenitá. A to jsem ještě netušila, co nás čeká na druhé straně domu na svazích na jih. V dalších dnech jsem tedy po příchodu z práce až pozdě do večera sázela a sázela, a když bylo jasné, že to nemůžeme stihnout, tak jsem si vzala na další dny z práce volno. Rostliny zatím stály v těch tenkých přechodných plastových květináčích všude kolem domu a musely se pravidelně prolévat vodou. I tak to byl boj, kdy jsem honem přednostně sázela ty, které jevily největší známky chcípání. Mezitím začal uvadat náš nejdražší strom, jinan dvoulaločný (gingko biloba), nežloutnul kvůli podzimu, ale zkroutil listy. A tak jsme zalévali a zalévali. A sázeli a sázeli, někdy i po tmě na halogen. Nakonec se jinan vzpamatoval, listy narovnal a ty zežloutly pozdimně zářivě, pravidelně a krásně, jak je o jinanu známo. Pak přišla vichřice a během noci byla všechna ta krása na zemi všude kolem. :)

O dalším víkendu jsem zasázela keře vedle garáže a položili jsme kokosové sítě na svahy. Síť jsem objednala přes internet na www.rakosi.cz (hustota 700 g na m2), kde ji mají metr za 46 korun, zatímco v Hornbachu za ní chtějí 160 za metr. Upevnili jsme jí háčkama, které jsme nastříhali a naohýbali z nakoupeného 3 mm drátu. Sítě jsme nakonec spotřebovali skoro 80 metrů a mohli jsme začít sázet. Opět na to v dalším týdnu padlo volno z práce, protože to šlo ukrutně pomalu. Jedna větší díra trvala i 20 minut, protože ten svah se hrozně sypal. Nakonec jsme s manželem vypracovali postup s pomocí prolívání díry vodou a plácání bahénka a dělání "hráze", aby se to nesypalo. No práce to byla ukrutná a ke konci už se hodně horšilo počasí, až přišla sněhová vánice. Po oblevě jsem ještě zajela do školek JENA a Kozolupy, kde jsem nakoupila zbylých chybějících cca 60 rostlin a kónický smrček (Picea Glauca Conica) do předzahrádky. Na závěr jsme ještě dokoupili a zasadili švestku (slivoň) a třešeň. V Kozolupech měli těch ovocných stromků skvělý výběr, na jaře tam ještě sjedu pro ovocné keře.

Když jsme to konečně všechno zasadili, začali jsme pracovat na obrubnících kolem trávníků. Původně jsme zvažovali tzv. Neviditelný obrubník, ale cenová nabídka byla příliš drahá. Na radu naší zahradní architektky jsme se rozhodli to vyřešit pomocí železné pásoviny a roxorů. Manžel tedy nakoupil 160 metrů pásoviny a o víkendu přijel manželův strýc to navařit. Bylo to vtipné, neboť ta pásovina byla svinutá do velkých kol o průměru necelý metr. Přemítali jsme, co se stane, až to kolo uvolníme? Vystřelí to jako pružina? Ale zase je to vcelku silnej kov, to by mohlo držet tvar? Nakonec jsem si radši pro jistotu stoupla doprostřed toho kola a přesně ve chvíli, kdy jsem nůžkama na plech přestříhla ten svazovací pás a manžel prohlásil "Pchá, to se ani nehne.", to vystřelilo a s rachotem bouřky se to rozvinulo na víc jak dva metry. :))) Manžel to pak flexkou nařezal na cca 10ti metrové kusy, roxory jsme naměřili a nařezali na 40 cm a strýc je ve vzdálenostech jednoho metru na tu pásovinu navařil. Za sobotu stihli zpracovat dvě kola ze čtyř a v neděli jsme to s manželem pak zatloukali. To taky nebyla úplná sranda - půda je tu opravdu kamenitá, takže se to různě kroutilo a museli jsme to pak vybouchávat do správného tvaru. No máme hotových asi 15 metrů z cílových 150ti. Zbytek bude muset počkat na jaro.

Samostatnou kapitolou byly kameny pro předzahrádku. Dostala jsem kontakt na kamenolom v Řeporyjích. Neochota, s jakou jsem se tam setkala, nakonec vyústila v neúspěch a zaplacení marného výjezdu náklaďáku. Ostatně ani ten kámen (tmavě šedý) nebyl nijak pěkný. Uspěla jsem nakonec v kamenolomu u Radotína (firma Mramor Slivenec), kde mi pan Maxa skvěle vyšel vstříc jak jednáním, tak cenou. Kámen má krásnou žlutorůžovou barvu, tak jsem spokojená. No a nakonec jsme nechali přivéz 2,5 tuny mulčovací kůry. Byla toho hora, až z toho šel trochu strach, jestli to zvládnem. Manžel vozil kolečka, já rozhrabovala a nakonec bylo za víkend hotovo.

Během sázení, mulčování a obrubníků nám mezitím z jednoho JZD navážely Tatry úrodnou zeminu pro trávník, kterou roztáhneme ve vrstvě cca 5-10 cm. Vznikly z toho obrovské nevzhledné hromady, které je nutno rozvozit kolečkem. Ale to až taky na jaře. Doufala jsem, že už budeme mít trávník, ale zhoršení počasí a tvrdá práce se mi podepsaly na zdraví, k tomu podzimní nemoci dětí ze školky, tak už nemáme sil.

A za chvíli je prosinec, podzim v plném proudu a zahrada teď vypadá z mého pohledu žalostně. Stromy shodily listy, rostliny zhnědly, některé uschly, jiné zalezly do země a vypadá to smutně a neutěšeně. Moc bychom si přáli, aby všechna ta práce na jaře byla vidět. Snad se nám ty rostliny odmění, na jaře vyrazí a rozkvetou. A ještě jedno překvapení nás čeká. Nevíme totiž, jestli ten jinan je kluk nebo holka! Ono je to důležité, protože samice plodí jakési kouličky, které prý hodně páchnou. Tak doufáme, že to bude sameček. :))